Dominantní versus submisivní role v partnerství!

Najít toho pravého partnera pro vztah není vůbec jednoduché. Odborníci za ideální model soužití považují tzv. vztah v rovnováze, kdy ani jeden z partnerů není výrazně dominantní či submisivní.

Dominantní versus submisivní role v partnerství!

Nicméně většina z nich připouští, že mírná asymetrie ve vztazích je přirozená a pokud se partneři ve všem neshodnou, tak to ještě neznamená, že jejich vztah nemůže fungovat. Vše má ale své hranice.

Submisivním nebo dominantním člověkem se můžete narodit, ale mnohem častěji má na utváření životních rolí vliv výchova. Pokud jedinec vyrůstá v autokratickém stylu výchovy, kdy pro jeho tužby a přání rodiče nemají příliš pochopení, pak z něj obvykle vyroste submisivní, závislá a málo iniciativní osobnost. Nebo naopak osobnost s agresivním chováním vůči autoritám.

Když rodiče v dětství poslouchají spíše potomka, než on je, pravděpodobně se jedinec obklopí i v dospělosti submisivními lidmi, od nichž bude vyžadovat poslušnost.

Rodiče a především jejich výchova se tak na každém člověku v mnoha směrech podepisuje, životní role nevyjímaje.

Submisivitu charakterizuje neprůbojnost, citlivost či spořádanost. Nicméně to neznamená, že tento člověk nezná své hodnoty a neumí hájit své názory. Než by ale vyvolával konflikty, raději mlčí a myslí si své. Obvykle jde tzv. s davem.Dominantní jedinec působí velmi průbojně až energicky. Moc rád řídí lidi. Vzhledem ke svému individualismu dokáže dát zřetelně najevo, co se mu líbí a co ne. Avšak pod tvrdou slupkou se obvykle skrývá velmi nestabilní a slabá osobnost.

V sexu se mohou role vyměnit

Přestože se submisivní jedinci mohou zdát navenek velmi křehcí a zranitelní, v posteli tomu může být přesně naopak. Často v sexu vyžadují přímočaré jednání a mnohdy se staví i do dominantní role. A naopak navenek dominantní jedinci si v posteli obvykle potrpí na něžné a romantické zacházení. A někteří dokonce vyžadují hrát doslova pasivní či submisivní roli.

Samozřejmě to nemusí být pravidlem, protože každý člověk je unikát a sexuální chování je ovlivněno celou řadou dalších okolností. Nicméně i skutečně zlý despota může toužit v milování po roli otroka a naopak v životě neprůbojný a nesmělý jedinec po roli otrokáře.

Dominantně submisivní vztah

V tomto vztahu vždy jeden z partnerů rozhoduje a druhý bezmezně poslouchá. Vztah jako takový tedy řídí dominantní jedinec, který svého submisivního partnera po všech stránkách viditelně či skrytě ovlivňuje. Skrytí manipulátoři bývají inteligentnější a svůj nátlak na druhého strategicky plánují. Submisivní jedinec tak činí postupně větší a větší ústupky, zprvu aniž by si to uvědomoval. Samozřejmě může za to i prvotní zamilovanost, během níž si partnera idealizuje a věří jeho dobrým úmyslům.

Bohužel postupem času se může dominance partnera stupňovat. Poslušnost partnera si může začít vydobývat zvýšenou agresivitou, neustálými hádkami, ponižováním, ale i citovým vydíráním. Submisivní jedinec se ale i tak málokdy brání. Může za to obvykle strach, ale i snaha zavděčit se a udržet si partnerovu lásku. I když se nemusí jednat o případ domácího násilí, dominantně submisivní vztah může mít k domácímu násilí skutečně velmi blízko. Záleží většinou na tom, kam až poslušný partner svého manipulátora nechá dojít.

Důležitá rovnováha

Vztah nejlépe funguje, pokud se role submisivity a dominance dynamicky střídají. To znamená, že každý z partnerů v něčem vyniká, ale o všem důležitém rozhodují partneři společně. Když se neshodnou, mohou se pohádat, ale neexistuje, aby ústupky a kompromisy dělal jen jeden z nich. Vítězem sporu je obvykle ten, kdo předloží lepší argumenty, a ne ten, který má silnější hlas či větší sílu.

Vše je o komunikaci, toleranci a vzájemném respektu. Pokud si partneři důvěřují, chovají k sobě úctu a vzájemně si váží svých předností, pak jejich partnerskou rovnováhu hned tak něco nenaruší.